Téměř čtyři stovky hřbitovů, tisícovky náhrobků, několik staletí vzpomínek. Židovská identita spoluutvářela historii českých zemí a až do tragédie holokaustu byla živou součástí naší společnosti. Druhou světovou válku většina českých Židů nepřežila, židovské komunity se rozpadly a o památku jejich předků se neměl kdo starat. S postupnou obnovou pohřebišť bylo možné začít až po pádu komunismu. Dokumentaci a restaurování židovských památek se věnuje společnost Matana při Židovské obci v Praze a jejich výzkumem se zabývá Ústav dějin umění AV ČR.
Fotografie vznikly při příležitosti odborného kolokvia Evropské iniciativy pro židovské hřbitovy, Ústavu dějin umění AV ČR a Židovské obce v Praze, které se konalo na přelomu září a října 2024. Psali jsme o něm v článku Jak pečovat o židovské hřbitovy? Odpovědi hledali odborníci na kolokviu.
Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
Přijměte pozvání k virtuální procházce po pražských židovských hřbitovech. Vezmeme vás na ni prostřednictvím fotografií, pořízených při příležitosti kolokvia Evropské iniciativy pro židovské hřbitovy, Ústavu dějin umění AV ČR a Židovské obce v Praze, které se konalo na přelomu září a října 2024. Putování slovem zachytila Leona Matušková, objektivem fotoaparátu Jana Plavec.
Jak se v úvodu dozvídáme od našich průvodců, základem péče o židovské hřbitovy je kvalitní evidence. Ta ale bohužel chybí. Z celkem 370 lokalit napříč Českem se zatím podařilo zčásti zdokumentovat jen asi polovinu.
Naší první zastávkou je nejznámější a nejstarší dochované židovské pohřebiště v Praze, které se nachází na Starém Městě v Josefově. Pohřbívalo se na něm od první poloviny 15. století do roku 1787 a čítá přibližně 12 tisíc náhrobních kamenů.
Při procházce josefovským hřbitovem nás průvodci upozorňují na fragmenty náhrobků, usazených v ohradní zdi. Byly sem přeneseny ze staršího zrušeného pohřebiště z území, kudy dnes vede Vladislavova ulice (prostor za obchodním domem Quadrio).
Míjíme místo odpočinku mnoha významných osobností, např. Jehudy ben Becalela, známého jako rabi Löw (zemřel v r. 1609).
Seznamujeme se s tradiční židovskou symbolikou. Například motiv lva se spojuje se jménem Juda a přeneseně s židovským národem.
Vidíme jej na tumbě Hendl Baševiové (zemřela v r. 1628), manželky finančníka Jakuba Baševiho, povýšeného do šlechtického stavu císařem Rudolfem II.
Dalším symbolem jsou žehnající ruce, které označují hroby údajných potomků biblického rodu Kohenů – chrámových kněží. To už jsme se ale přemístily na jiný velmi starý pražský židovský hřbitov, který se nachází na úpatí žižkovského vysílače.
Na místě se dozvídáme, že se tam začalo pohřbívat v roce 1679 a zpočátku plnilo úlohu morového pohřebiště. Celkem na něm našlo odpočinek téměř 38 tisíc lidí.
Do dnešních dní se ale dochovalo jen kolem tří tisíc náhrobních kamenů a jejich fragmentů. K devastaci významné židovské památky došlo v době komunismu ve 20. století.
Správci Prahy tehdy rozhodli o zboření velké části obvodové zdi a zničení mnoha hrobů. Tři čtvrtiny hřbitova se přeměnily na veřejný park (Mahlerovy sady). Zbytek zkázy dokonala stavba žižkovského vysílače v osmdesátých letech.
Současný hřbitov krčící se ve stínu žižkovského vysílače je tak pouhým zlomkem původního rozlehlého areálu. Přesto stojí za to ho navštívit. Nás jím provázel Pavel Veselý z Židovské obce v Praze.
Díky průvodci jsme s fotografkou objevily detaily, kterých bychom si normálně nevšimly. Zjistily jsme, že kameníci náhrobky vyráběli ze sliveneckého mramoru a lze v nich najít zbytky zkamenělých živočichů – lilijců, hlavonožců i kousků trilobitů.
I na starém žižkovském hřbitově dochází k postupným opravám náhrobních kamenů. Od roku 2001 jich renovací prošlo více než 255. Jednoho restaurátora jsme dokonce zastihly přímo při práci.
Provázek na náhrobku není žádným novodobým symbolem, ale zcela praktickou pomůckou, která označuje místa určená k restaurování.
Na žižkovském hřbitově už se dávno nepohřbívá, přesto prochází novodobými proměnami. V září 2022 zde Židovská obec v Praze odhalila památník Návrat kamenů.
Výtvarníci Lucie a Jaroslav Rónovi působivý památník sestavili ze dvou stovek kostek, které v druhé polovině 20. století dláždily část Václavského náměstí. Surovinu pro jejich výrobu tvořily kameny ze starých židovských (ale i křesťanských) náhrobků z různých míst Československa.
Než jsme se přemístily k dalšímu bodu naší pražské výpravy, pořídily jsme účastníkům kolokvia společnou fotografii.
Naše další kroky pak mířily k Novému židovskému hřbitovu na Olšanech. Pojďme se tedy podívat i na současné židovské pohřebiště, které je činné od roku 1890 a skýtá mnoho zajímavých pohledů.
Můžeme na něm obdivovat např. náhrobky postavené podle návrhů význačných architektů a výtvarníků. Na snímku vidíme hrobku pro rodinu Elbogenových, jejímž autorem je Jan Kotěra.
Zajímavým objektem je symbolická kamenná tumba z roku 2001, v níž jsou uloženy ostatky lidí ze zničeného středověkého hřbitova z dnešní Vladislavovy ulice.
Na Olšanech odpočívá mnoho význačných a slavných osobností. Vyhledat a navštívit lze hroby spisovatele Oty Pavla, režiséra Jiřího Weisse či nedávno zesnulé zpěvačky Yvonne Přenosilové. Rozlehlý areál nabízí nespočet romantických i zádumčivých míst k procházkám.
Zjevně nejnavštěvovanější je místo věčného spánku pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky. Vedou k němu cedule už od vchodu na hřbitov.
Kafkův hrob obklopují stovky kamínků s nápisy jako „I love you, Franz“, pod některými z nich leží i celé dopisy a vyznání (hebrejsky kvitlech).
Zasvěceným průvodcem po olšanském hřbitově nám byl Arno Pařík, spoluautor publikací Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy nebo Židovská Praha.
Velmi působivá je velká novorenesanční obřadní síň, postavená v roce 1894 podle projektu architektů Bedřicha Münzbergera a Alfonse Wertmüllera. Snímek zachycuje vstupní halu budovy.
Překrásný je pohled vzhůru. Budova za minulého režimu chátrala, zanedbaná obřadní síň se opravy a znovuotevření dočkala až v roce 1995.
Třídenní putování po pražských židovských hřbitovech trochu netradičně uzavíráme v Libni. Nedaleko metra Palmovka stával od 16. století židovský hřbitov. V roce 1875 musel ustoupit stavbě železniční stanice Libeň – dolní nádraží a později nájezdu na Libeňský most.
Náhrobky včetně hodnotných barokních a klasicistních jsou skryty hluboko pod zemí. Dochovala se jen část ohradní zdi hřbitova. Dnes se zde scházejí lidé bez domova a sem tam někdo venčí psa. Na historii místa alespoň upozorňuje informační tabule.
Někdejší židovskou přítomnost v Libni připomíná budova bývalé synagogy na Palmovce. Objekt chátrá, alespoň částečně se jej snaží udržet občanský spolek Krajinou přílivu, který uvnitř pořádá výstavy a divadelní představení.
Interiér je působivý. Návštěvník si snadno představí, jak úžasná by synagoga mohla být, kdyby se na její opravu našly finanční prostředky. V Libni naše procházka končí. Obnova židovských památek a péče o ně je ale poutí na delší čas...
Přitom nejde jen o objekty jako takové. „Při snaze o obnovu židovských hřbitovů bychom měli vést v patrnosti, že hřbitovy nejsou jen náhrobky. Základem je vždy člověk, který v hrobě leží,“ zdůraznil vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon na kolokviu věnovaném péči o židovské památky. Židovská tradice považuje náhrobní kámen (macevu) za dar zemřelému a jeho věčný nedotknutelný majetek. Je povinností potomků (a potažmo celé komunity) hroby svých předků udržovat v dobrém stavu.
Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.
