Proč lidé věří konspiračním teoriím a jak tím ohrožují naši demokracii?

Pandemie covidu-19 umocnila šíření nebezpečných konspiračních teorií. Další vlna se aktuálně šíří nejen v Rusku v souvislosti s válkou na Ukrajině. Proč lidé konspiračním teoriím věří? Jaké mají důsledky pro společnost a jak s tím naložit? Tématu jsme se věnovali v časopise A / Věda a výzkum.

Šestého ledna roku 2021 zemřelo pět lidí zbytečně. Stoupenci konspirační teorie QAnon, potažmo Donalda Trumpa napadli budovu Kongresu USA. Symbol západní demokracie se otřásl v základech. Útočníci podlehli konspiraci, že světu ve skutečnosti vládne parta pedofilních, dokonce snad satanistických či kanibalských jedinců řídících mezinárodní obchod s dětmi. V jejich čele měli být Hillary Clintonová, Barack Obama, George Soros... A jejich největší nepřítel a ochránce běžných občanů? Donald Trump.

Jakkoli absurdně nám tyto úvahy mohou znít, nelze nad nimi mávnout rukou. Při útoku na Kapitol umírali lidé. Některé teorie se mohou zdát neškodné, třeba že Země je ve skutečnosti plochá nebo že lidé nikdy nepřistáli na Měsíci. Jiné ale mají na svědomí životy, například nepravdivé informace o škodlivosti očkování. Rodiče, kteří jim uvěří, vystavují své děti smrtelnému nebezpečí. V roce 2019 například skončilo v brněnské nemocnici ve vážném stavu nevakcinované dítě nakažené tetanem. Konspirační teorie zkrátka mohou mít vážné důsledky. A to i ty zdánlivě neškodné. Je tedy třeba klást si otázky: kteří lidé jim podléhají? Proč jim vůbec věří? A dá se s tím něco dělat?

Politika především
Na úvod několik dat z výzkumů. Podle tiskové zprávy STEM z prosince 2021 „celých 46 % občanů věří alespoň jednomu z vymyšlených politických útoků, které nabízely v posledních měsících před volbami tzv. konspirační servery“. Expertky a experti z Psychologického ústavu AV ČR a z Masarykovy univerzity zase zjistili, že ochota nechat se očkovat proti covidu-19 významně souvisí s politickým smýšlením.

Lidé, kteří věří jedné konspirační teorii, většinou mají tendenci věřit i dalším.

Češi, kteří se cítí být součástí demokratické Evropy, se nechali naočkovat v téměř 90 %. Lidé z opačného názorového konce jsou očkováni jen asi v 53 %. Podle stejného výzkumu ti, kteří se necítí být součástí demokratické Evropy, věří desetkrát častěji různým hoaxům, tedy nepravdivým, vymyšleným informacím. Podobná zjištění vyplývají i z průzkumů veřejného mínění v USA, kde ochota nechat se očkovat či obavy z koronaviru korelují nejvíce právě s politickým vyznáním (republikáni/demokraté) než s čímkoli jiným.

Z medicínské otázky se stala věc politická. A potvrzuje to i aktuální evropská studie. Dosud nejrozsáhlejší mezinárodní výzkum týkající se tendence věřit v různá celosvětová spiknutí zájmových skupin mezi více než 100 tisíci účastníky z 26 zemí světa ukázal, že konspirační teorie přitahují zejména osoby s radikálními politickými názory – a to jak na levé, tak i pravé straně politického spektra. „Zároveň jsme zjistili, že tendence osob s extrémnějšími politickými názory věřit konspiračním teoriím je silnější, když politické subjekty, které tyto osoby podporují, neuspěly ve volbách a nemají tedy vliv na dění ve společnosti,“ dodává jedna z autorek výzkumu Sylvie Graf z Psychologického ústavu AV ČR.

Zatímco v západních zemích (Belgie, Německo, Francie, Švédsko ad.) mají tendenci věřit konspiračním teoriím spíše příznivci politické pravice, více na jihu (Rumunsko, Španělsko, Maďarsko) jsou to spíše voliči levice. „České respondentky a respondenti s konspirační mentalitou se tendenčně nacházeli spíše na pravé straně politického spektra,“ doplňuje Sylvie Graf.

Kdo věří v nesmysly
Pandemie covidu-19 se stala pro konspirační teorie živou vodou. Začala se objevovat všemožná nesmyslná tvrzení, která se nejen zásluhou sociálních sítí šířila snad rychleji než nemoc sama. Zatímco ještě před nedávnem konspirační teorie budily zpravidla úsměvy či maximálně zdvižené obočí, dnes je situace v podstatě alarmující. Podle šetření Ústavu empirických výzkumů STEM z března 2021 věří 40 % Čechů v několik nebo mnoho konspirací ohledně covidu-19. „Více než třetina Čechů se například domnívá, že česká vláda přehání rizika, aby mohla zneužít pandemii k ovládání občanů, nebo že tají vedlejší účinky očkování, nebo že nemocnice zveličují rizika, aby vydělaly peníze,“ píše se ve zprávě.

Celých 11 % Čechů pak věří většině (nejrozšířenějších) konspiračních výroků o covidu-19. Ze všech výroků, které v agentuře testovali, se nejvyšší důvěře těší ten, že koronavirus byl úmyslně vytvořený v laboratoři (jako biologická zbraň). Nejenže mu věří nejvíce lidí, ale také nejméně lidí s ním nesouhlasí. Překvapivě podobná nejistota ohledně tohoto tvrzení panuje i mezi vzdělanou a odbornou veřejností.

Výzkum mezi dobrovolníky z internetového serveru Pokusní králíci ukazuje, že tento výrok jen asi pětina lidí odmítá jako „rozhodně nepravdivý“. Přitom právě na tomto webu, který vznikl na Přírodovědecké fakultě UK, vyplňují dotazníky z velké části studenti a absolventi přírodovědných oborů, kteří by v této otázce měli mít jasno. „Na druhou stranu je to pochopitelné. Když se zeptáme přírodovědně vzdělaných lidí, jestli se něco takového dá zcela vyloučit, odpoví, že nedá. Věřím, že si nemyslí, že by virus vznikl v laboratoři, ale nechtějí to kategoricky odmítnout,“ vysvětluje Lenka Příplatová z Filosofického ústavu AV ČR, která zmíněný výzkum spolu s Robinem Kopeckým z téhož pracoviště připravila.

Očkování proti konspiracím
Výsledky bádání Lenky Příplatové a Robina Kopeckého ještě nejsou zcela publikované, nicméně ze zjištěných dat již nyní vyplývá mnoho zajímavých skutečností. Respondenty si badatelé rozdělili do tří skupin. Katolíci, ateisté a tzv. něcisté (lidé, kteří „v něco věří“, ale neorganizují se v žádné církvi). Příslušníci nekatolických církví byli z dotazníků pro malý počet respondentů vyčleněni. Ukázalo se, že příklon k náboženství hraje při tendenci věřit konspiračním teoriím velkou roli. Existuje poměrně letité rčení, které říká, že pokud lidé přestanou věřit v Boha, jsou už ochotni věřit čemukoli. „Ukázalo se, že to tak není,“ upozorňuje Lenka Příplatová.

Lenka Příplatová z Filosofického ústavu AV ČR (CC)

Ateisté a katolíci totiž vykazovali obdobnou míru tendence (ne)věřit konspiračním teoriím. Naopak lidé, kteří sami sebe označují, že „v něco věří“ (ale ne v Boha), měli výrazně větší tendenci konspiracím důvěřovat. „Víra v církevní ideologii je vlastně jakousi imunizací proti konspiračním teoriím,“ připodobňuje Lenka Příplatová. „Věřící totiž odmítají taková tvrzení, která jsou v rozporu s naukou jejich církve.“

Naopak velký příklon důvěřovat konspiračním teoriím se projevil u lidí, kteří vyhledávají různé alternativní přístupy. Například fanoušci čínské medicíny, homeopatie, léčitelství, astrologie, esoterismu atp. Tito lidé mají tendenci důvěřovat konspiracím v mnohem větší míře než věřící a ateisté. Navíc zřejmě nehledají žádný jednotný výklad fungování světa. „Mnoho lidí překvapivě pevně věří v teorie, které se vzájemně vylučují!“ upozorňuje Lenka Příplatová. „Například jsou přesvědčeni, že princezna Diana byla záměrně zavražděna. A zároveň věří, že její autonehoda byla zinscenovaná a že pořád žije.“

Byla by ale chyba zredukovat příznivce konspiračních teorií jen na fanoušky alternativního životního stylu. Naopak, jde o mnohem rozmanitější množinu lidí. A právě fakt, že je to skupina značně nehomogenní, také činí z vymýcení tohoto „nešvaru“ obtížně řešitelný problém.

Proč? Proč? Proč?
Základem je zjistit, proč lidé vůbec konspiracím podléhají. Do hry vstupuje více odlišných motivací. Antisemité se třeba zaměřují výlučně na takový obsah, který podporuje tvrzení, že svět řídí utajované židovské spiknutí. Jiní si myslí, že svět ovládají svobodní zednáři, farmaceutické firmy nebo podnikatelské rodiny v USA.

Pokud jde o teorie týkající se politického uspořádání a jakéhosi neviditelného hybatele světových dějin, nejde o narativy nové – objevují se i v poměrně dávné historii. Mnoho lidí si zkrátka odmítá připustit, že některé věci jsou dílem náhody, a za vším hledají někoho, kdo řídí chod dějin. Pokud tam ve skutečnosti není, je třeba si jej domyslet. Tito lidé si pak například myslí, že smrt Alexandra Dubčeka či princezny Diany nebyly „běžnými“ autonehodami, nýbrž záměrnými vraždami.

„Z evolučního hlediska je přirozené, že za náhodnými mi jevy vidíme aktivního činitele. Když se hýbe křoví, je lepší předpokládat, že je to lev a utéct, než doufat, že je to jen vánek a nechat se sežrat,“ vysvětluje procesy Lenka Příplatová.

Odlišnou skupinou jsou ti, pro něž má největší význam emocionální rovina. Konspirační teorie je zdánlivě uklidňují, myslí si, že obsahují odpovědi na všechny otázky. U některých lidí snad opravdu mohou konspirační teorie snižovat úzkost. Nicméně německý výzkum z roku 2021 prokázal opak. Míru stresu a pocitu ohrožení víra v konspirace totiž v lidech umocňovala. Podobně jako herní automat, kam člověk hází peníze a doufá, že se dostane z finanční tísně, přičemž se však jeho dluhy jen prohloubí.

Důvěra v konspirace není otázkou vzdělání. I vzdělaný člověk může věřit, že globální oteplování je výmysl.

Část lidí zase hledá v konspiračních teoriích svůj osobní smysl – třeba snahu se odlišit od ostatních, stát se výjimečným, mít výlučné postavení typu „vím něco, co ostatní ne“ či „nejsem stádní ovce“. Pro některé jde o vlastní ego. „Podle nejnovější švédské studie věří v astrologii v mnohem větší míře narcisté než ostatní lidé. Zkrátka – jsem tak výjimečný, že i hvězdám na mně záleží. Stejný efekt se může projevovat právě i u konspirací,“ vysvětluje Lenka Příplatová. To jsou přesně ti lidé, kterým pak nezáleží na tom, že si jednotlivé teorie protiřečí, protože jim o jejich obsah vůbec nejde.

V síti zrcadel
Většina lidí podporováním konspiračních teorií vyjadřuje nedůvěru v systém – v média, politiku, vládu, potažmo v demokratické zřízení. „Pocit rozčarování může mít mnoho podob a může se vyskytovat u lidí, kteří třeba propadli sociálním systémem a mají pocit, že je státní systém zklamal. Ale třeba i u osob, které mají extremistické politické názory, u fanoušků kryptoměn, stejně jako u lidí v exekucích. Víra v konspirační teorie je v každém případě do značné míry zrcadlem celé společnosti,“ potvrzuje Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu AV ČR, která mimo jiné zkoumá fungování sociálních sítí.

Právě v jejich prostředí se lživá tvrzení šíří mnohem rychleji, než bylo kdy možné. V roce 2018 odborníci z MIT vypočítali, že lživé zprávy mají na Twitteru o 70 % větší šanci na retweet než informace pravdivé. Pravdivým sdělením trvá dostat se k 1500 osobám šestkrát déle, než je tomu u nepravdivých zpráv. Navíc, vezmeme-li v úvahu lidskou přirozenost vyhledávat šokující a emoce vzbuzující informace, jsou sociální sítě pro konspirace ideálním prostředím. K tomu se přidává další lidský rys, jehož si povšiml již Francis Bacon před pěti sty lety ve svém díle Nové organon. Lidé mají tendenci mnohem více věřit informacím, které potvrzují jejich již zformovaný názor, než informacím, které jej nabourávají – třebaže jich je více, jsou přesvědčivější, ba očividně pravdivé.

Psychologové hovoří o takzvaném konfirmačním (či potvrzovacím) zkreslení (z angl. confirmation bias). Najít tvrzení, které podporuje něčí zavedený názor, je dnes mimořádně snadné. Koneckonců na tomto principu jsou do značné míry založené algoritmy sociálních sítí, které vybírají obsah, jenž se danému uživateli zobrazí. V dřívějších dobách média do značné míry určovala jakousi oficiální pravdu. Alternativním hlasům se moc prostoru nedostávalo.

Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu AV ČR (CC)

S technologickým rozvojem se ale dostalo i na ty s obskurnějšími názory. S rozvojem televizního vysílání přibývaly menší stanice. S rozvojem internetu se množily zpravodajské servery. A sociální sítě s mediálním prostorem zamávaly o to více. Ještě před osmi lety v průzkumu ve Velké Británii 55 % dospělých uvedlo, že používá jako primární zdroj zpráv zpravodajské weby. O tři roky později v USA už 62 % dospělých uvedlo, že využívá jako hlavní zdroj zpráv sociální sítě. Právě tam se oproti tradičním médiím (jakkoli k nim můžeme mít mnohé oprávněné výhrady) dostává prakticky bez jakékoli regulace slova každému, kdo po tom touží.

Vznikla tak masa influencerů, kteří ovlivňují menší či větší skupinky svých sledujících. „Například na americkém Twitteru šest procent lidí vytváří dvacet procent veškeré konverzace. A v těchto šesti procentech se oproti většině disproporčně více nacházejí příznivci extrémních názorů,“ uvádí Marie Heřmanová. Jinými slovy, množství nejsilnějších hlasů pochází od docela malého počtu těch nejhlasitějších, a právě mezi nimi jsou ti, kteří často šíří dezinformace, hoaxy či konspirace.

Byla by chyba chápat předchozí řádky jako pouhou kritiku sociálních sítí. Tato prostředí jsou jen odrazem vývoje doby, mělo by se ale na něj adekvátně reagovat. A to se pomalu děje. Twitter i Facebook například zablokovaly účty Donaldu Trumpovi. Mnoho dalšího obsahu bylo už velkými hráči včetně třeba YouTube odstraněno, smazáno. Na druhou stranu, obsahu v online prostředí vzniká denně tolik, že není v lidských silách jej kontrolovat či moderovat. Technologičtí giganti se tak musejí spoléhat na umělou inteligenci, která má své limity.

Fact-Checking
Množství obsahu na sítích i webech má i své výhody – lze se velmi rychle a dostupně dostat k důvěryhodným informacím. Dříve bychom hledali v knihovnách, dnes nám stačí několik kliknutí a můžeme si ověřit pravdivost takřka jakéhokoli tvrzení. V reálném životě tak ale nečiníme, nejsme na to jako lidské bytosti stavěni. Což neznamená, že tzv. fact-checking neboli ověřování faktů (v Česku např. web demagog.cz), postrádá smysl. Je důležitý pro velkou část lidí, kteří mají snahu se zorientovat v dnešním světě a hledají pravdivé a ověřitelné informace.

Se skalními příznivci konspiračních teorií ovšem žádné ověřování faktů a poukazování na nepravdivost nehne. Některé americké studie tvrdí, že je dokonce kontraproduktivní. Na jednu stranu je možná dobré si přiznat, že různí lidé zkrátka budou vždy věřit různým věcem. Na stranu druhou, problémem je důsledek: rozdrobení společnosti. „Ještě v nedávné době existoval nějaký sdílený základ reality – informace ze školy, z novin a veřejnoprávních médií. Lidé to samozřejmě také zpochybňovali, ale sdílený základ existoval. Dnes je informací příliš mnoho a kontext se snadno ztratí. Pravověrní konspirátoři vycházejí od základů z úplně jiného typu myšlení a reality,“ doplňuje Marie Heřmanová.

Experti v této souvislosti hovoří o takzvané pandemii špatného myšlení. Covid-19 odhalil slabiny lidského vnímání reality. „Analogie s pandemií se vysloveně nabízí. Podobně jako nemoc napadá organismus a jeho imunitní systém se nedokáže bránit, společnost rovněž potřebuje mít funkční imunitní systém. Tím je schopnost racionálně myslet,“ říká filozof a etik David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR. „My lidé nejsme racionální bytosti, jak se rádi prezentujeme – naše myšlení je ovlivněno předsudky a zkresleními. Ale stejně jako existuje vakcína na covid-19, tak existuje lék i na špatné myšlení.“

David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR (CC)

Racionalita a odpovědnost
Tím, jak správně uvažovat, vyvozovat závěry, přemýšlet, poznávat, zjednodušeně řečeno, jak správně myslet, se zabývá logika, teorií poznání obecně potom epistemologie. Ta v posledních letech čerpá inspiraci z etiky. Každý má zhruba představu, že existují nějaká etická pravidla. Například, že zabít člověka je nemorální. Stejně jako se v etice rozlišují ctnosti a neřesti, je tomu tak i v epistemologii. Podobně jako jsou různé skutky prohřeškem proti morálce (třeba okrást nemohoucího starce), epistemologie rozlišuje prohřešky proti správnému myšlení a hluboce zakořeněné inklinace ke špatnému myšlení – tzv. epistemické neřesti. Ty navíc mohou (ale nemusejí) mít morální rozměr, jak si povíme dále.

Pokud se někdo prohřeší proti správnému myšlení a bude tvrdit, že Země je placatá, jeho názor pravděpodobně nebude mít morální dopad. Pokud ale uvěří, že vakcíny způsobují autismus, nenechá kvůli tomu očkovat své dítě kupříkladu proti spalničkám a ono pak nemoci podlehne, jednání rodiče je nejen prohřeškem proti správnému myšlení, ale i proti mravům. Informace o prospěšnosti vakcinace jsou k dispozici desítky let. Za několik sekund si může každý na internetu ověřit, že velké vědecké studie několikrát prokázaly, že incidence autismu je ve skupině očkovaných i neočkovaných dětí stejná, a že tak očkování nemá na autismus žádný vliv.

Stejně tak pokud influencer ovlivní něčí názor a daná osoba špatným myšlením ohrozí sebe či své okolí, jde o výrazný prohřešek. Tuto svoji zodpovědnost si influenceři a další veřejně vystupující osoby často neuvědomují a zavírají oči před etickými nároky, které jsou na ně kladené. Ilustruje to příběh spjatý s úmrtím zpěvačky Hany Horké, který začátkem roku zaznamenala česká média.

Hana Horká byla jednou z těch, kteří odmítali očkování, protože uvěřili v nepravdivé informace o covidu-19, a dokonce se prý nemocí nakazila záměrně. Proč dezinformacím uvěřila? Její syn veřejně zmínil herce Jaroslava Duška, zpěváka Daniela Landu či lékaře Lukáše Pollerta, jejichž názory jeho matka přejala. Ani tyto známé osobnosti ale následně nebyly ochotné (v rozhovorech pro média) přiznat sebemenší díl viny na nesprávném uvažování zpěvačky Hany Horké, potažmo všech ostatních, kteří jim uvěřili. Přesto, že nepodložené, nesprávné, či dokonce lživé informace sami vědomě šíří. „Žijeme ve společnosti a všichni máme určitou odpovědnost k ostatním. Tam, kde moje názory můžou mít dopad na jiné lidi, vstupuje do hry morální hledisko,“ upozorňuje David Černý.

Názor, že Země je placatá pravděpodobně nebude mít, narozdíl od škodlivosti očkování, morální dopad.

Jak se ale zorientovat v tom, jaké postoje mají skutečně váhu? Součástí dobrého myšlení je přijímat názor na základě expertizy druhých. V této souvislosti se hovoří o tzv. epistemické autoritě. Například když učitel matematiky řekne, že ve zlomku nelze dělit nulou, je epistemickou autoritou a je rozumné mu věřit. Když ovšem například zubař tvrdí, že očkování proti covidu-19 nefunguje, není v tomto směru epistemickou autoritou – protože jednak není odborníkem v dané oblasti, a navíc jeho tvrzení je v rozporu s tím, na čem se experti v oboru shodují, což je neméně důležité.

Myšlení navzdory
Šiřitelé konspiračních teorií často používají silné formulace jako „vím, že…“. Přitom takové prohlášení je velmi silné tvrzení. „Vědět něco“ neznamená mít nějaký dojem, pocit, víru či názor. Vědět znamená mít pro tvrzení nějaké evidence (důkazy) a tvrzení musí být zároveň pravdivé. Součástí jakési praktické moudrosti je pak dokázat rozpoznat různé typy důkazů pro rozličné situace. „Například, když řeknu, že venku sněží, důkaz je jednoduchý: podívám se ven a ověřím si, že skutečně sněží. Když řeknu, že nelze dělit nulou, naleznu pro toto tvrzení oporu snadno v učebnici matematiky. Když ale řeknu, že virus SARS-CoV-2 či jím působené choroby neexistují, nemám žádný důkaz, nebo nechápu, co je to důkaz,“ vysvětluje David Černý.

Každý, kdo chce obhajovat kontroverzní teorie, čelí takřka nemožnému úkolu. Obhájit nepravděpodobnou teorii totiž vyžaduje mnohem více důkazů než v případě pravděpodobnějšího vysvětlení. Pokud chce někdo vyvrátit, že lidstvo přistálo na Měsíci, musí předložit mnohem větší množství důkazů, než kolik jich máme pro podporu faktu, že jsme na něm skutečně přistáli (například fotografie, svědectví lidí, kteří se misí účastnili, dovezený geologický materiál, stopy vozítek na povrchu, které lze rozeznat výkonnými dalekohledy, odrazné desky, které tam astronauti instalovali a jimiž lze odrazit laserové paprsky a tak dále). Proč? Pro rozličná tvrzení totiž potřebujeme různá množství dat.

Pro ilustraci uveďme příklad: telefonujete kamarádovi z jiného města a on řekne: „Právě tady prší.“ Je pro vás důvěryhodnou osobou, vy se nacházíte na jiném místě, a tak jeho očité svědectví nejspíše nebudete zpochybňovat. Nepotřebujete běžet k počítači a kontrolovat předpověď počasí či data z meteorologického radaru, hledat záběry z kamer, zda tam opravdu prší. Co když ale řekne: „Právě tady padají z nebe metr veliké žáby.“ Důvěryhodnost jeho osoby je pro vás v obou případech stejná – je to tentýž kamarád. Oproti prvnímu případu mu v druhém ale asi nebudete věřit a budete žádat více důkazů podporujících jeho tvrzení. Prostě proto, že padání metrových žab z nebe je o hodně méně pravděpodobné než obyčejný déšť. A ze stejného důvodu mnohé konspirace nemohou obstát, protože zkrátka nedokážou dodat dostatek relevantních důkazů, které by je podpořily.

Co s tím?
Dobrá zpráva je, že správnému myšlení se lze naučit. „Stačilo by pár hodin měsíčně ve školách,“ je přesvědčen David Černý. „Je potřeba změnit systém, kdy se děti učí mechanicky věci, které si mohou zjistit během pár kliknutí na internetu. Encyklopedické znalosti pozbývají v současném světě význam. Je důležité naučit děti myslet! Reforma českého školství je zcela nezbytná a mimořádně důležitá.“ Chybí výuka teorie racionálního myšlení – základy formální logiky, neformální logiky, co jsou tzv. klamné argumenty... Cílem by mělo být, aby lidem záleželo spíše na tom, jaká je pravda (resp. co je platné na současné úrovni poznání), než jaký je jejich vlastní názor – to ovšem obnáší umět revidovat své postoje ve světle evidencí. Zjištění „já jsem neměl pravdu“ není prohra ani chyba. Ve chvíli, kdy někdo přizná, že se mýlil, pomáhá i svému okolí, i ono si opraví svůj názor. K tomu je třeba studující vést.

Dočkáme se ve školách výuky teorie racionálního myšlení?

Svět čekají náročné roky, hrozba ozbrojených konfliktů, politická nejistota, klimatická změna atd. Západní společnost na ně není připravená. Zmíněná klimatická změna je dobrým příkladem. Lidé si často myslí, že věda nás před ní zachrání. „To bychom ale museli dovolit vědcům mluvit nám do života. Dobře to ukázala pandemie covidu. Vědkyně a vědci rychle vynalezli vakcínu, ale lidi proti ní protestují a odmítají ji,“ nevidí příliš prostoru pro optimismus David Černý.

Pozitivní je, že většina lidí si je vědoma, že svět se vyvíjí příliš rychle a je třeba se neustále učit, aby mu porozuměli. Z již zmíněného průzkumu STEM vyplývá, že přes tři čtvrtiny českých občanů zajímá téma vyvracení dezinformací a mediální vzdělávání. Skoro čtyři pětiny online populace vítají ověřování faktů na sociálních sítích a nezávislé vyvracení dezinformací. Volají také po tom, aby se česká média více věnovala vyvracení konspiračních teorií. A konečně 76 % Čechů by se rádo naučilo lépe rozpoznávat dezinformace vlastními silami. Toho by bylo dobré využít a učit lidi správně myslet.

Demokracie v ohrožení
Konspirační teorie jsou totiž nebezpečné. I ty zdánlivě nevinné či nejabsurdnější jsou živnou půdou pro další, které mohou mít přímé dopady na zdraví jednotlivce i společnosti. Nesmyslné teorie mohou vést k přímému útoku na demokracii, jak ostatně ilustruje útok na Kapitol. Politici by si ale měli uvědomit, že takové jednání nepřichází samo od sebe. „Konspirace vyjadřují pocit ztracenosti či bezmoci. Všichni v takové situaci hledáme, jak se ukotvit. Pokud současný systém tlačí někoho do bezmoci, je logické, že konspirace mu začnou dávat smysl,“ upozorňuje Marie Heřmanová.

Nejaktivnějšími útočníky na Kapitol byli příznivci konspirace QAnon.

Vědecké studie potvrzují, že čím více lidé konspiracím podléhají, tím menší míru kooperace ve společnosti vykazují, méně důvěřují institucím a více věří dalším zavádějícím informacím. Propadají cynismu, co se týče demokratického fungování společnosti, méně chodí volit. Je u nich větší míra pravděpodobnosti, že se zapojí do drobné kriminality. „Když si myslíme, že nám všichni chtějí uškodit, nemáme důvod jim to nevracet, padnou zábrany. Jakmile společnost škodí mně, není problém škodit společnosti,“ ilustruje postoje příznivců konspirací Lenka Příplatová.

Náš život v současné západní demokracii je v ohrožení. Už Isaac Asimov v roce 1980 upozornil, že demokracie neznamená, že „moje neznalost je stejně dobrá jako tvoje vědomost“. Lidé ale mají nějaký důvod vyjadřovat nedůvěru v současný systém právě důvěrou v konspirace. Dotvářejí tak obraz dnešní společnosti – společnosti, která je nespokojena se stavem, v jakém se nachází, se změnami, jež dynamicky probíhají. Společnosti, která přestává rozumět sama sobě, tomu, co se kolem děje, a nestíhá rychlé tempo vývoje.

Možná i proto hledá alternativní vysvětlení pro různé události. Konspirační teorie můžeme tedy také vnímat nikoli jen jako útok na systém, ale spíše jako varování, že s naší demokracií je něco v nepořádku. Že jsme se ocitli v určité krizi a je třeba hledat širší řešení. Nejde jen o vyvracení „hloupých teorií“, ty samy o sobě jsou do značné míry jen symptomem. A podobně jako nemocným s covidem-19 můžeme sice podat lék na bolest, původce nemoci tím ale neodstraníme, tak pokud zůstaneme jen u vyvracení více či méně absurdních hypotéz, ztlumíme sice projev, příčinu však nevyřešíme.

Řešení krize západní demokracie tento článek nepřinese, nicméně je dobré vnímat signály, že je nutné řešení hledat a otvírat společenskou debatu. Konspirace jsou jen důrazně zdvižený prst. A raději se nedívejme, který zdvižený prst to je. Palec to ale není.

Článek najdete v aktuálním vydání časopisu A / Věda a výzkum. Všechna dosavadní čísla jsou k dispozici zdarma a online na našem webu.

1/2022 (verze k listování)
1/2022 (verze ke stažení)

Text: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, archiv Vojtěch Novotný

 Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

Přečtěte si také

• Zrak má z pohledu evoluce výborný poměr cena–výkon, říká Filip Děchtěrenko
• Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky
• Unikátní sociologický výzkum odhaluje korupci z pohledu samotných aktérů
• Lidé se nejvíce bojí krádeží, podvodů a přepadení na ulici, ukazují výzkumy
• Konference SYRI: Jak zvýšit odolnost společnosti po covidu a v době konfliktů?
• Na koupi vlastního bytu potřebují Češi 15 ročních platů, nejvíce z celé EU
• Integrace ukrajinských uprchlíků má rezervy, zaznělo na konferenci v Senátu
• Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach?
• Památky, jídlo i zábava: vědci zkoumali, co v Praze nejvíc zajímá turisty
• Plýtvání jídlem: více než miliarda tun potravin se každý rok vyhodí