Sen mileniálů: žít ve vlastním, vyplynulo z ankety sociologů

Jak bydlí mladí lidé? A jak by si přáli bydlet? Dotazníkový průzkum ve čtyřech velkých univerzitních městech provedl tým badatelů z oddělení socioekonomie bydlení v Sociologickém ústavu AV ČR. Zjišťoval, jak jsou na tom mileniálové s fenoménem mamahotel, a ptal se jich, zda jsou spokojení s rolí státu v bytové otázce.

Pro generaci lidí, kteří dosáhli dospělosti po roce 2000, se vžilo označení mileniálové – právě s odkazem na třetí tisíciletí, nový věk, do něhož svět vstoupil. Charakteristické pro něj jsou – alespoň v evropském prostoru – prudký rozvoj technologií i čím dál větší globalizace.

Mladí dospělí často plně využívají svých možností, a pokud mohou, cestují za vzděláním. Současně po ukončení škol zahajují kariéru, přičemž není ojedinělé, že už krátce po dvacítce mají jasnou představu o tom, kam profesně směřují, a bez zaváhání jdou za svými cíli – ať už to je život světoobčana, který stoupá na kariérním žebříčku v nadnárodní společnosti, či spíše vize nekomplikované práce, zato pevných kořenů v obklopení rodiny. Anebo řada scénářů mezi těmito představami. Ve všech však vždy figuruje zásadní otázka. Kde budu bydlet?

Pryč z rodného hnízda
Právě ve věku po dosažení plnoletosti, případně o něco později po ukončení studií se lidé začínají osamostatňovat a definitivně opouštějí rodné hnízdo. Jaké dnes mají vyhlídky na bydlení? V případě, že se rozhodnou pořídit si vlastní byt, musejí sáhnout do kapsy průměrně pro 71 tisíc korun za metr čtvereční, padesátimetrový byt je tak vyjde na více než tři a půl miliony. Za nájemní byt se platí průměrně 240 korun za metr čtvereční, tedy dvanáct tisíc měsíčně za padesátimetrové království.

„V současné době mladí lidé čelí prudce rostoucím cenám bydlení a zároveň poklesu jeho dostupnosti. Jak se vyrovnávají se situací, kdy se na jedné straně touží jako jejich rodiče stát vlastníkem soukromého bydlení, ale na druhé straně je čím dál složitější tohoto snu dosáhnout?“ shrnuje hlavní motivaci projektu Dráhy bydlení mileniálů Martin Lux, který výzkumný tým sociologů vede.

Mluví se o tom, že dnešní generace mladých lidí, oproti generaci jejich rodičů, zůstává bydlet déle u svých rodičů, ve spolubydlení, dočasném nájmu či v jiných přechodných formách bydlení. Čím je to dáno?

Spolu s kolegy nyní představil dílčí závěry, a to výsledky dotazníkového šetření ze čtyř velkých českých měst, v nichž sledovali, jak doopravdy tamní mileniálové bydlí, jak by si přáli bydlet a jak vidí úlohu státu v zajišťování dostupnosti bydlení. Během října až prosince loňského roku vyzpovídali více než šest stovek respondentů a respondentek ve věku 18 až 35 let z Prahy, Brna, Olomouce a Pardubic.

„Překvapivě většina oslovených mladých lidí, téměř dvě třetiny, žije samostatně – mají ke svému stávajícímu bydlení právní titul buď v podobě nájemní smlouvy, nebo jsou přímým vlastníkem či spoluvlastníkem svého bydlení,“ říká sociolog s tím, že lidé nad 27 let žijí samostatně dokonce v 80 procentech případů. Fenomén mamahotel, tedy situace, kdy potomek stále zůstává u rodičů, byť si již sám vydělává, se podle Martina Luxe snižuje. České i celoevropské statistiky shodně udávají, že rodné hnízdo mladí opouštějí průměrně ve 26 letech.

Žít ve vlastním
Spolu s věkem také roste četnost přímého vlastnictví. Zatímco ve skupině lidí mezi 18 a 35 lety bydlí „ve svém“ 29 procent z nich, mileniálové starší 27 let mají vlastní bydlení v 45 procentech případů. Ti, kteří bydlí v nájmu, pak často směřují ke koupi nemovitosti, a nájemní bydlení tedy představuje jakousi přestupní stanici, mezičlánek na cestě ke kupní smlouvě, byť v něm mnohdy setrvávají déle, než by chtěli, protože si koupi zkrátka nemohou dovolit.

Na druhé straně v téže věkové skupině není výjimkou ani vlastnictví více nemovitostí. Z toho je zřejmé, že nerovnost v přístupu k vlastnímu bydlení je veliká. A respondenti si to uvědomují.

Češi mají významnou část svých financí uloženou v podobě nemovitostí, které vlastní. Domníváte se, že se v posledních pěti letech rozdíly mezi lidmi co do výše tohoto majetku….

Současně právě investiční nákupy bytů mladí lidé nejčastěji vnímají jako hlavní důvod malé dostupnosti bydlení pro svou generaci. Až na druhém místě ze současné situace viní nedostatečnou politiku státu. „To je podle mě něco nového, často se mluví o bytové výstavbě a o tom, že stát by pro mladé lidi měl zajistit startovní byty a podpořit je při získání úvěru, ale vidíme, že sami mladí lidé vnímají problém spíše na poptávkové straně,“ komentuje výsledek vědec.

V mezigeneračním srovnání se sociologové zaměřili i na jeden psychologický aspekt – a to zda mezi mileniály a jejich rodiči nevznikají sváry typu „Za vás bylo bydlení daleko levnější, my na byt nebudeme schopni ani za celý svůj život našetřit“. Podle odpovědí se tak děje jen v malé míře.

Vědci si to vysvětlují i tuzemskou častou praxí – darováním nemovitosti potomkům nebo alespoň finanční pomocí. „Vysoký podíl mladých lidí, kteří získají takovýto často i mnohamilionový dar, značí, že mezigenerační transfer je u nás stále velice významný,“ poznamenává Martin Lux. Bez jakékoli finanční pomoci se musela obejít pouze asi čtvrtina mladých vlastníků.

Kdo má řešit bytovou situaci
V zásadě platí, že až polovina oslovených mileniálů věří, že starost o zajištění bydlení padá na jejich vlastní bedra, případně na bedra jejich příbuzných. Pouze osm procent mladých lidí má za to, že by se o bytovou otázku měl starat stát či místní samospráva. „Naproti tomu pak ale při dotazu, do jaké míry by stát měl regulovat trh s bydlením, se šedesát procent lidí vyslovilo pro posílení jeho role,“ zdůrazňuje sociolog Petr Kubala, že v datech je zřejmý rozpor.

Jakou formou by měl stát nebo obce hlavně pomoci v oblasti bydlení mladých dospělých?

Výzkumníci proto vedle dotazníkového kvantitativního průzkumu přistoupili i ke kvalitativnímu šetření a s jedenatřiceti mileniály si o situaci povídali podrobněji. Jak Petr Kubala uvádí, z rozhovorů vyplývá, že mladí lidé vnímají bytovou otázku jako soutěž – člověk musí být dostatečně aktivní, aby se o bydlení zasloužil.

Nicméně stát má do této soutěže zasahovat tím, že bude vytvářet vhodné a férové prostředí a bude pomáhat lidem ve znevýhodněné situaci, například seniorům, samoživitelkám či mladým rodinám. „Zároveň je v tom skryto, že bydlení se vnímá jako zásluha, že by stát neměl dávat nic ‚zadarmo‘. Přetrvává tedy dělení na ty, kteří pomoc skutečně potřebují, a na ty, kteří na ni kvůli své pracovní neaktivitě nemají nárok.“

Sny versus realita
V další části dotazníkového průzkumu sociologové sledovali spokojenost mileniálů s jejich stávajícím bydlením. Z odpovědí vyplynulo, že více než polovina by chtěla bydlet jinak a jinde. Výzkumníci v rámci této skupiny pak zjišťovali jak představu respondentů o budoucnosti, kterou jsou schopni realizovat, tak i ideální, byť z jejich současného pohledu zatím nedosažitelný stav.

Jasnou linii ve vztahu skutečnost–aspirace–ideál lze vypozorovat u vlastnictví nemovitosti. Mileniálové zkrátka chtějí být majiteli – takový sen má skoro 95 procent z nich, zhruba 79 procent to vidí jako reálnou možnost a pro více než polovinu už to dnes realita je.

Zrovna tak mladí lidé více tíhnou k bydlení v rodinném domě. „Jako silně determinující faktor se zde ukázalo, v jakém typu bydlení žijí rodiče respondentů,“ podotýká sociolog Petr Sunega.

Srovnání skutečného, aspirovaného a ideálního bydlení z hlediska typu bydlení

Naprostá většina mileniálů bydlí v domě z cihel, tvárnic či kamene, a co se týká materiálu, nehodlá na tom nic měnit. Vysledovat lze ovšem také příklon mladých k dřevostavbám. Sen bydlet v takovém domě uvedla desetina dotázaných, nicméně jen pro polovinu z nich se jedná o reálně dosažitelný stav. Naproti tomu jasný trend vede mladé lidi pryč z panelových domů. Nyní v nich bydlí asi třetina mileniálů z Prahy, Brna, Olomouce a Pardubic, do budoucna s panelákem počítá pouze pětina a jen pro desetinu všech respondentů tvoří panel ideální stav. 

Že mladí lidé myslí na udržitelnost bydlení, je zjevné i z jejich odpovědí na otázku ohledně ekologických standardů ideální nemovitosti. Převažující zelené odstíny na grafu níže ukazují, že oslovení mileniálové hlasují pro obnovitelné zdroje, recyklaci či nízkoenergetické nastavení.

 
Ideální bydlení z hlediska ekologických standardů

Závěry z této studie jsou jen jednou částí velkého projektu, jeho výsledky chtějí vědci ze Sociologického ústavu AV ČR představit veřejnosti na konci roku 2021.

Tématu dostupnosti bydlení jsme se před rokem a půl věnovali i v časopise A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR.

Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock, archiv Sociologického ústavu AV ČR

Přečtěte si také

• Zrak má z pohledu evoluce výborný poměr cena–výkon, říká Filip Děchtěrenko
• Sociologové zjišťovali, jakým překážkám čelí čeští podnikatelé a podnikatelky
• Unikátní sociologický výzkum odhaluje korupci z pohledu samotných aktérů
• Lidé se nejvíce bojí krádeží, podvodů a přepadení na ulici, ukazují výzkumy
• Konference SYRI: Jak zvýšit odolnost společnosti po covidu a v době konfliktů?
• Na koupi vlastního bytu potřebují Češi 15 ročních platů, nejvíce z celé EU
• Integrace ukrajinských uprchlíků má rezervy, zaznělo na konferenci v Senátu
• Covid, válka, klima. Jak posilovat odolnost, aby společnost neovládl strach?
• Památky, jídlo i zábava: vědci zkoumali, co v Praze nejvíc zajímá turisty
• Plýtvání jídlem: více než miliarda tun potravin se každý rok vyhodí