Zahlavi

Horizontální mitochondriální transfer je klíčový proces v biologii nádorů

26. 03. 2025

Horizontální mitochondriální transfer je společným jmenovatelem více než 20 typů nádorových onemocnění. Pod studií shrnující poznatky o tomto procesu v prestižním časopise Cancer Cell je podepsaný tým vědců vedený profesorem Jiřím Neužilem z Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR. Výsledky mohou přispět k vývoji nových přístupů v protirakovinné léčbě.

Horizontální mitochondriální transfer (HMT) je proces, při kterém se přesouvají mitochondrie mezi buňkami – většinou s nějakým dopadem pro buňku, která mitochondrie získá, a někdy i pro tu buňku, jež je ztrácí. Mitochondrie vykonávají funkci buněčné elektrárny, jelikož v nich probíhají důležité biochemické pochody.

Studie z nejnovějšího výzkumu týmu z Biotechnologického ústavu AV ČR popisuje, že HMT je nedílnou součástí nádorového onemocnění. Nádorové buňky ho využívají proto, aby získaly mitochondrie z okolního prostředí, čímž posílí jejich agresivní vlastnosti a zároveň oslabí imunitu organismu. Tento mechanismus je natolik zásadní, že se jeví jako univerzální znak více než 20 typů nádorových onemocnění.

„Nedávný výzkum prokázal, že horizontální přenos mitochondrií je pro řadu nádorů společný a je pro jejich tvorbu velmi důležitý. To, že se jedná o univerzální mechanismus, ukazuje na jeho zásadní roli v biologii nádorových onemocnění a otevírá cestu k novým terapeutickým strategiím,“ říká Jiří Neužil, vedoucí vědeckého týmu z Biotechnologického ústavu AV ČR.

Studii, která shrnuje nejnovější poznatky o horizontálním mitochondriálním transferu (HMT) v biologii nádorových onemocnění a jejich klinické relevanci, zveřejnil jeden z nejvýznamnějších vědeckých časopisů Cancer Cell.

Buňky umějí „ukradené“ mitochondrie získat zpět

Jedním z nejzajímavějších aspektů HMT je jeho role při vzájemném působení nádorových buněk a imunitního systému. Nedávné studie ukazují, že nádorové buňky získávají mitochondrie nejen ze stromálních buněk (podpůrné pojivové složky, např. tkáně), ale i z cytotoxických T lymfocytů, čímž je oslabují a zbavují jejich protirakovinné aktivity. Překvapivé je ale i opačné zjištění: „vyčerpané“ T buňky mohou mitochondrie znovu získat a obnovit svou funkci, což ukazuje na dynamický boj mezi nádorem a imunitním systémem.

„Nádor se snaží oslabit imunitní systém, aby pronikl do normální tkáně, přičemž imunitní systém má ještě další možnosti, jak průniku nádorových buněk zabránit. A toto se odehrává v reálných systémech na základě HMT a pomocí mitochondriálních přesunů za použití mezibuněčného systému nanotunýlků (tunnelling nanotubes),“ přibližuje Jiří Neužil.

Výsledky studie otevírají nové možnosti pro pochopení toho, jak nádory unikají imunitnímu dohledu, a mohou proto přispět k vývoji inovativních přístupů v protirakovinné léčbě.

Článek navazuje na průlomovou studii publikovanou před deseti lety týmy Jiřího Neužila a Mikea Berridge z Malaghan Institute of Medical Research na Novém Zélandu. Popisuje mj., že se výzkum HMT rozvíjí nevídaným tempem, což umožnil pokrok v metodologiích, jako je prostorová transkriptomika a proteomika s vysokým rozlišením na úrovni jedné buňky.


Odkaz na článek:

Berridge MV, Zobalova R, Boukalova S, Caicedo A, Rushworth S, Neuzil J. Horizontal mitochondrial transfer in cancer biology: potential clinical relevance. Cancer Cell, in press. https://www.cell.com/cancer-cell/abstract/S1535-6108(25)00081-9


Kontakt:

Kateřina Sedláčková
PR Biotechnologický ústav AV ČR
katerina.sedlackova@ibt.cas.cz

Obrázek ukazuje na přenos mitochondrii mezi buňkami nádorovými a buňkami nádorového mikroprostředí

Obrázek ukazuje na přenos mitochondrii mezi buňkami nádorovými a buňkami nádorového mikroprostředí. 

  1. pevné nádory s výjimkou nádoru nervové soustavy 
  2. nádory nervové soustavy
  3. hematologické nádory

TZ ke stažení zde.

Přečtěte si také

Vědy o Zemi

Vědecká pracoviště

Výzkum ve vědách o Zemi je soustředěn na dvě hlavní oblasti: globálně kontinentální fyzikální a geologické problémy složení, struktury a vývoje zemského tělesa, včetně jeho plynného obalu, a lokálně regionální vlastnosti vnitřní struktury území České republiky, jež představuje unikátní geologickou formaci v Evropě. Historie českých a moravských geologických jednotek, oscilace klimatu a environmentální proměny v nedávné geologické minulosti jsou předmětem rostoucího zájmu, stejně tak jako paleomagnetismus, paleontologie a procesy v horninovém prostředí vyvolané lidskou činností. Studují se příčiny indukovaných seismických vln, je mapována kontaminace půdy a sedimentů, jsou vyhledávány a vyšetřovány lokality vhodné jako případná úložiště radioaktivních odpadů. Přechodové a horní vrstvy atmosféry jakož i bližší okolí Země jsou zkoumány především z globálního hlediska fyziky jejího plynného obalu, zatímco klimatické předpovědi a studium dlouhodobých změn atmosférické cirkulace jsou omezeny převážně na oblast střední Evropy. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 480 zaměstnanci, z nichž je asi 320 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.

Všechny výzkumné sekce